Nevím, kolikrát jsem zkoušela psát blog, ovšem jsem
Když jsem to napsala kamarádce Viki, s tím, že si na to neumím udělat čas, řekla mi, že to mám zkusit a že se mi prokrastinací stane blog. A měla pravdu, sedím tady o půl jedenácté v pokoji zamořeném bordelem, mám na krku 2 testy na zítřek a já píšu blog.
Poslední dobou jsem hrozně mimo, nevím, co se kolem mě děje, nejsem schopná se soustředit na školu, ani si uklidit v pokoji, moc toho nenamluvím, ve škole i v práci bych nejradši spala a ani se pořádně nenajím. Nemám moc s kým si o tom popovídat, všichni moji kamarádi bydlí buď v úplné prdeli, nebo nemají čas.
V pondělí (zítra) jdu do práce a vůbec se mi tam nechce, ale potřebuju peníze. Bude Mikuláš a já jdu za anděla, což pochybuji, že mi někdo sežere, protože vypadám 24/7 jako mrtvola.
A to jsem vlastně já. Klasická patnáctka s klasickýma pubertálníma problémama a teď už i s blogem, kde si budu klasicky vylívat srdíčko.
